Digitální dovednosti – práce s prostorovými daty

Data o jevech s vazbou na polohu na Zemi se nazývají prostorová data, neboli geodata. Ta jsou nám dostupná prostřednictvím webových služeb nebo speciálních aplikací. Uveďme si příklad velmi úspěšného českého komerčního projektu: mapy.cz (viz obr. 1), který zdárně konkuruje Google Maps. V prohlížeči na adrese mapy.cz můžeme zkoumat silnice včetně aktuálního stavu provozu a uzavírek, turistické trasy, letecké snímky, katastrální mapy, objekty zájmu, mapy z 19. století a mnohá další geodata. Nad nimi můžeme plánovat trasy, měřit vzdálenosti a plochy, popř. se „proletět“ nad 3D terénem. Pomocí Panoramy se můžeme podívat, jak dané místo vypadá pohledem stojícího člověka. Mapy.cz si také můžeme stáhnout jako aplikaci do mobilního telefonu, popř. tabletu, a s geodaty pracovat i offline. 

V současnosti služby nad prostorovými daty rutinně využívají i správci kritické technické infrastruktury (řízení provozu, regulace soustavy, …) a další strategické organizace. Když se tedy podíváme na věc z širšího úhlu pohledu, služby nad prostorovými daty se využívají při dodávkách elektřiny, vody, ve stavební činnosti, bez služeb nad prostorovými daty by vázly dodávky zboží do obchodu.

Lze tedy konstatovat, že služby nad prostorovými daty jsou nedílnou součástí našeho každodenního života, jak soukromého, tak pracovního. A k jejich používání jsou nezbytností určité digitální dovednosti. Některé můžeme získat intuitivně, nebo okoukáním od kamarádů, kolegů. Mnohé je ale třeba získat cíleným studiem na střední škole, univerzitě, nebo v rámci kurzů celoživotního vzdělávání.

Čím vlastně jsou specifické digitální dovednosti pro práci s prostorovými daty? Předpokladem je porozumění principům prostorových dat. Lze vycházet ze znalostí načerpaných v hodinách zeměpisu a mít alespoň základní představu o tom, že v mapách (i digitálních) se v rovině zobrazuje povrch prostorového tělesa Země a jevy na/pod/nad zemským povrchem. Prostorová data se zobrazují ve vrstvách, které se skládají jedna nad druhou. Například letecké snímky jsou v rastrovém formátu, a proto překryjí všechny vrstvy, které jsou níže. Některé jevy se z důvodu přehlednosti zobrazují až při větším přiblížení mapy (větší měřítko), některé zase naopak až při větším oddálení (menší měřítko). Prostorová data i v jedné vrstvě nemusí být aktuální ke stejnému datu, což by nás také nemělo zmást. A všechna data, která vidíme v mapě, si s sebou nesou i různorodé popisné údaje. Například „řeka“ může nést údaje o svém názvu, maximálním průtoku, kvalitě vody, atd. Protože jsou mapy zjednodušeným modelem reality, vždy jsou do jisté míry nepřesné a neúplné. Také určení polohy prostřednictvím satelitních systémů GPS nebo Galileo může být v přesnosti 1 m, ale také 10 či 15 metrů, záleží na mnoha okolnostech (okolní krajina/zástavba, schopnosti přijímače, …). 

Abychom z prostorových dat získali informace, což by měl být smysl naší práce s prostorovými daty, musíme mít schopnost data správně a v souvislostech interpretovat. Příkladem poměrně náročné interpretace dat jsou územní plány. Na vznikajícím portále územního plánování budou postupně přibývat územní plány obcí. Nestačí se jen podívat do legendy na typ plochy, která nás zajímá, musíme se začíst do textové části, která většinou obsahuje další limity.

Důležitou dovedností je najít rychle kvalitní geodata a z nich umět získat požadovanou informaci. Uměním není probrouzdat internetem desítky hodin, ale v pár sekundách najít seriózní a primární zdroj. Pokud potřebujeme rychle zjistit, zda bude v nejbližších hodinách v našem městě pršet, tak nesmíme hledat na portálech s obecnými sekundárními informacemi agregovanými pro celou Českou republiku, ale musíme jít do primárního zdroje, tedy na stránky Českého hydrometeorologického ústavu portal.chmi.cz, a tam se podívat na aktuální radarová data našeho města. Nemůžeme také věřit vytištěnému a třeba i neaktuálnímu výpisu z katastru nemovitostí, ale musíme se podívat na zcela aktuální data Českého úřadu zeměměřického a katastrálního na nahlizenidokn.cuzk.cz.

Další důležitou dovedností je kombinace různých prostorových dat do jedné mapové kompozice, abychom dostali odpověď na to, co nás zajímá. Jednotlivé resorty budují své geoportály k prezentování svých prostorových dat. Velmi úspěšný a prospěšný je např. portál Českého statistického úřadu (geodata.csu.gov.cz/portal/apps/sites/#/homepage). Již mnoho let je k dispozici portál INSPIRE (viz obr. 2), který původně obsahoval jen data o životním prostředí, ale postupně se rozšiřoval o širokou a různorodou škálu prostorových dat, kterou je možné si variabilně zobrazovat. Nyní se připravuje realizace projektu, jehož výsledkem bude Národní geoportál, rozhraní zajišťující přístup z jednoho místa k součástem národní infrastruktury pro prostorové informace, který je zjednodušeně možno chápat i jako tzv. rozcestník k prostorovým datům ČR, který převezme funkcionality současného národního geoportálu INSPIRE a dále je obohatí.

Podmínkou efektivního rozvoje prostorových dat a služeb nad nimi postavených je plánování a koordinace. Česká republika postupuje s oporou ve vládou schválené Strategii rozvoje infrastruktury pro prostorové informace v České republice po roce 2020 (GeoInfoStrategie2020+), která je vypracována v souladu s principy, cíli a zásadami eGovernmentu, rozvíjí zásadní projekty nad prostorovými daty s celonárodním dopadem v mezinárodním kontextu, představuje silnou podporu pro naplňování resortních priorit a akcentuje vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace v oblasti prostorových informací. Více informací lze nalézt na webu https://www.dia.gov.cz/egovernment/geoinformatika/geoinfostrategie2020/. S rozvojem informačních a komunikačních technologií, umělé inteligence, virtuální a rozšířené reality lze předpokládat, že zapojování prostorových dat a služeb do každodenního života každého z nás bude sílit i v budoucnosti.