Obec, kde to žije

Uprostřed července je na návsi prázdno. Dělníci pokládají nový chodník, třicetistupňové vedro prostupuje zvuk řezaček. Pod košatou lípou stojí ve stínu venkovská hospoda a hned vedle ní kostel. Kdysi výstavní prostor pohostinství s venkovním posezením, kde se i vařilo a na výčepním pultu stála sklenice s utopenci, je nyní dost zašlý. Před hospodou tráva prorůstá cihlovou dlažbu, její část je složená na hromadě hned vedle stolů s lavicemi. Obrázek ze středočeské obce s 1500 obyvateli, který po covidu znají i jinde. Tradiční místa setkávání mizí, zavírají se i vesnické obchody. 

„Hospoda už nestačí, leda že by byla digitální,” říká Jan Bartoš, vedoucí vzdělávacích programů z organizace Elpida, která už dvacet let vzdělává seniory a nyní připravuje platformu pro vzdělávání online. Nezaměřuje se jen na učení, ale právě i propojování lidí se společnými zájmy. Z jedné obce nebo klidně napříč republikou. 

Cizí slovo digitalizace

Když se mluví o digitalizaci státu, lidé často nechápou, o co se vůbec jedná. Logicky pak mají strach, že to nezvládnou. Přitom jde především o zjednodušení úředních úkonů, o to využít moderní technologii pro renesanci vztahu stát - občan. „Chtěl bych, aby označení digitální stát nebylo o tom, jak občan se státem komunikuje, ale že se státem komunikovat nemusí vůbec, protože stát řadu věcí v danou chvíli ví,” popisuje Ivan Bartoš, místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj v rozhovoru pro časopis Vital. Stát by podle něj měl být občanům partnerem a usnadňovat jim život v moderním světě, všem, bez rozdílů vzdělání či věku. 

V Česku pravidelně používá internet jen 30% seniorů

Z průzkumů Českého statistického úřadu vyplývá, že až 85% obyvatel Česka je téměř denně na internetu. Seniorů ale jen 30%. Veškerá komunikace se přitom odehrává právě online. Vzniká tak něco, čemu se říká digitální propast, kdy se veřejného dění někteří občané neúčastní, protože k tomu nemají potřebné vybavení nebo prostě nechtějí. Fenomén, který nazýváme digitální propastí, byl způsoben prudkým nárůstem informačních technologií a zejména internetu v posledních 20 letech. Zvyšují se rozdíly mezi lidmi s přístupem a bez přístupu k internetu a spolu s tím rozdíl v příležitostech k používání informačních komunikačních technologií. 

Vitální obec 

Právě proto v Elpidě vzniká program Vitální obec, který by měl vybraným obcím nabídnout balíček, který budou moci zprostředkovat především svým starším občanům. Vychází také ze skutečnosti, že každý rok v Česku odchází do důchodu 60 tisíc lidí. Často nemají plán, jak svůj budoucí život v důchodu naplnit. „Balíček Vitální obec obsahuje časopis Vital v tištěné podobě a přístup do vzdělávání online. Je to vlastně komplexní řešení pro starosty s otevřenou myslí, kteří chtějí posílit vztah z občany a umožnit jim držet krok s moderní dobou,” říká Jan Bartoš.

Ve spolupráci s obcí by se tak senioři mohli sejít třeba v místní hospodě nebo kulturním centru a zúčastnit ornitologického kurzu nebo kurzu vyšívání, učit se odhalovat dezinformace nebo zjistit, jak si zařídit příspěvek na péči o svého nemocného partnera. A případně si domluvit na tématech, o které si řeknou sami senioři. Součástí balíčku je i časopis Vital, který se tématu vzdělávání na internetu bude pravidelně věnovat a umožní tak vstoupit do online světa i lidem, kteří v něm dosud nejsou.

Jak je důležité, aby obec či město dobře komunikovalo se svými staršími občany i prostřednictvím internetu, ukazuje ve své disertační práci i novinářka Judita Matyášová, která se zaměřila na srovnání dánských a českých městských webů. To jednoznačně ukazuje, že pro dánskou samosprávu jsou senioři především partneři, kterým chtějí jednoduše a přístupně pomáhat dostat se k potřebné informaci. V českém prostředí jde na městské či obecní úrovni často o informační chaos. Jde ale o začátek procesu, který už má na státní úrovni konkrétní výsledky, třeba Portál občana nebo datové schránky. Problém je v tom, že i když služby existují, občané o nich často nevědí a nevyužívají je nebo nerozumí složitým návodům. I to by měla pomoc vyřešit nová e-learningová platforma, která nabídne praktický návod, jak digitální služby státu efektivně a jednoduše využívat.   

Vzdělávání a zábava online

„Stát konečně začíná digitalizovat. Nejde o totální změnu světa, přidáváme jen další pilíř. Konzumace digitálního obsahu bude v budoucnu čím dál běžnější a je třeba, aby z toho nikdo nevypadával, ani senioři,“ říká Jan Bartoš. „Chceme je v tom podpořit a proto se chystáme vstoupit s platformou i do mimopražských regionů prostřednictvím radnic nebo třeba knihoven. Budeme proto moc rádi, pokud se nám ozvou starostové či knihovny, kterým to dává smysl. Domluvíme se s nimi na návštěvě a představíme v místě jejich občanům, co vzdělávání online znamená a jak se do něj zapojit,” dodává. 

Nemusí přitom zůstat jen u e-learningu. Elpida už několik let rozvíjí tzv. dánský model, který je založený na dobrovolnictví. V červnu se její zaměstnanci jeli podívat do Dánska, aby na vlastní oči viděli, jak fungují místní dobrovolnická centra. 

„Je to celé o propojování lidí. Každý může něco změnit, někoho inspirovat, a i když to nebude hned, důležité je začít,” myslí si Jan Bartoš. Každá aktivita totiž potřebuje někoho, kdo ji potáhne, nabídne ostatním, zkrátka zapáleného člověka, který dokáže nadchnout ostatní. „Přesně tak vzniká komunita,” dodává Bartoš. Podobný směrem uvažuje i jeho jmenovec Ivan Bartoš, který vidí budoucnost v proměně knihoven na vzdělávací Centra.